Georges Henri Rivière

Georges-Henri Riviére (1897–1985) byl francouzský muzeolog. Vystudoval hudbu na École du Louvre. Po roce 1928 dostal na starost sbírku Davida Weilla, která obsahovala čínský porcelán, řecké a římské starožitnosti a evropské užité umění a malby. Ve stejném roce vedl svoji první výstavu, která se týkala starověkého amerického umění v Musée des Arts Décoratifs a přidal se k Paulu Rivetovi, aby zrenovovali zastaralé Musée du Trocadéro a představili ho veřejnosti jako plně zrenovované Musée de l'Homme v roce 1938.

V letech 1929 a 1930 byl spolueditorem magazínu ''Documents'', kde psal články, jako například ''Etnografické muzeum v Trocadéro'' nebo profily jazzových hudebníků, jako byli Eddie South a Hayman Swayze. Ve třicátých letech Riviére financoval ambiciózní projekty jako ''Dakar-Djibouti mission'', kterou vedl Marcel Griaule, nebo ''Sahara-Soudan mission'', která poskytla hloubkový výzkum a dostatečné množství materiálu pro víc než 70 etnografických výstav mezi lety 1929–1937.

Ve stejném roce založil Musée National des Arts et Traditions Populaires, které mělo základ v etnografických sbírkach muzea Trocadéro. Nejdřív se výstavy týkaly populární tradiční formy umění, poté se zaměřily na vědu a výzkum. Mezi lety 1948 a 1965 byl Georges-Henri Riviére prvním vrchním ředitelem ICOM-u, mezinárodního výboru muzeí, kam se roku 1968 vrátil jako poradce.

Představil koncept ''ekomuzea''(snaha ukázat civilizace v jejich přirozeném prostředí), za který byl vysoce ohodnocen. ''Museum'' věnovalo celé jedno vydání ekomuzeím a zařadilo do něho taky článek George-Henri Riviéra nazvaný „Ekomuzeum – definice podpory rozvoje“. Publikace ''Muzeologie podle George-Henri Riviéra'' byla vydána po jeho smrti, v roce 1989. Získáno z Wikipedie